Jak jsem učil žáky řadit

14. listopadu 2016 v 1:34 | Lukáš Masopust
Jednou, asi ve tři hodiny ráno, mne něco vnuklo myšlenku, že třídicí algoritmy by se daly učit pomocí žolíkových karet. Jelikož hotové algoritmy včetně zdrojových kódů, snad ve všech programovacích jazycích, lze nalézt na webu, je těžké učit tyto algoritmy "klasickou" metodou založeném na přímém výkladu. Praktická znalost těchto algoritmů má v praxi význam právě v případě, kdy je třeba je aplikovat na méně obvyklé datové struktury.
Při přípravě výkladu jsem zjistil, že na YT je spousta videí na toto téma vč. příkladů s hracími kartami, slovních popisů algoritmů. Sesbíral jsem tyto informace a umístil je do kurzu v systému Moodle ®.
Programování jsme tenkrát měli odpoledne po obědě. Předstoupil jsem před žáky, přitáhl si stolek vedený v inventáři jako stolek pod rozhlas a říkám, že dnes se budeme učit řadit. Žáci ještě v lehké siestě po obídku, koukají na mne a tváří se jako by si říkali: "Co to zase bude". Tento okamžik je pro kantora zcela zásadní, buď se ukáže kouzlo jeho myšlenky, nebo ho čekají tři nudné hodiny výuky
:-).
Postupně jsem třídil 108 karet na balíčky se stejnými barvami a žolíky dával stranou. Vysvětloval jsem svůj záměr. Žáky jsem roztřídil do 4 skupin, každé jsem přidělil jeden algoritmus (Insertion sort, quick sort, atd.) a informoval je, že mají připravené podklady. Mají příslušný algoritmus nastudovat a pomocí karet vyzkoušet. Někteří nejdříve nechápali, jak to myslím. Vysvětlil jsem jim, že jejich ruce a hlava jsou procesorem, který realizuje vyhledávání. Netvářili se příliš chápavě, ale když zjistili, že to myslím vážně, šli to zkusit.
Úloha vyučujícího, při těchto heuristických metodách, je se pohybovat od skupinky ke skupince, naslouchat a radit. Vzpomínám na slova svého učitele didaktiky Emanuela Svobody, když řekl, že učitel je spolu se svými žáky režisérem, divákem i hercem v přestavení, kterému se říká výuka. A toto jsem zde přesně plnil.
Po nějakém čase, kdy se zdálo, že žáci už ví o čem, který algoritmus je, jsem udělat tříkolový turnaj, kde soutěži jednotlivé skupinky. Se zápalem a nadšením se snažili, aby právě "jejich algoritmus" byl ten nejrychlejší. Ale nadšení moc nepomáhalo, brzy se ukázaly možnosti jednotlivých algoritmů. Vítězná skupinka dostala pohár.
Po té nastala ta pravá chvíle pro ukázání tabulky srovnávající složitost jednotlivých algoritmů a zapsat si, jak fungují. Úžasné na tom bylo, že pojem "složitost" algoritmu nebylo třeba nějak vysvětlovat, neb ho měli právě žáci zažitý. Sami si i jednotlivé algoritmy vysvětlili. Domů jsme šli s dost názornou představou o některých třídících algoritmech.

Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama